V Míše Topinkové jsme objevili neskutečně milou a pokornou slečnu, která fotku nebere jako dogma. Fotka je pro ni záznamem důležitých okamžiků jejího života. Jestli její fotky na Instagramu dostanou 300 nebo 3000 lajků, to příliš neřeší, přesto ji zájem o její tvorbu velmi těší. Její fotky přírody se super atmosférou můžete občas vidět i na našem Instagramu či Facebooku, za což Míše patří naše díky.

Míšo, jak a kdy jsi začala fotit?
S focením jsem začala, když mi bylo patnáct let. Přála jsem si foťák, protože jsem si chtěla sama fotit vzpomínky z cest. Jednoduše to, co je důležité pro mě a ne pro ostatní. Na svůj první foťák jsem si šetřila asi rok, byl to Nikon D3100. Z legrace jsem mu začala říkat Cyril. Postupně jsem přešla k Nikonu D5200, kterého se držím už delší dobu.

Kde hledáš inspiraci?
V dnešní době je největší inspirací Instagram, vidím tam spoustu námětů, které také využívám, ale většinou fotím prostě to, co mi v tu chvíli přijde nejlepší. Je to spíš otázka vkusu než copyrightu.

Máš na Instagramu nějaké oblíbené profily?
Mezi mé oblíbence patří @hricca, nejen svojí tvorbou, ale hlavně tím, jaký je to člověk. Líbí se mi, že se snaží svojí tvorbou pomáhat ostatním. Dále mám velmi ráda fotky z cest od @dreamingandwandering. Mezi své oblíbence ze zahraničí bych asi zařadila: @frauke_hagen, @samuelelkins a @danmainel.

Zajímáš se o fotografii celkově – historii, současnost atp.?
Ve škole chodím na hodinu digitální fotografie, kde probíráme historii a techniku. Aktuální novinky sleduju hlavně na Instagramu.

Focení je zatím jen tvůj koníček, máš ambice se mu věnovat trochu víc?
V budoucnu bych se chtěla věnovat focení svateb, což si plánuji vyzkoušet příští rok na svatbě své sestry.

Na Instagramu vidíme primárně tvé fotky z cest a přírody, fotíš i něco jiného?
Také mě baví portréty. Už jsem pár portrétních focení podnikla, ale jsem spíš amatér. Tyto snímky ale nesdílím s ostatními. Vždy je to nové pro mě i pro modelku, proto se ze začátku spíš seznamujeme, aby tam nebyla příliš dusná atmosféra. Pak už vše šlape jako hodinky.

Jsi mladá, takže se tě týkají všechny ty Instagramové trendy, jak vnímáš Instagram právě jako fotografické medium?
Řekla bych, že Instagram je skvělý způsob, jak sdílet svojí práci s lidmi, které baví stejné věci jako tebe, mě a kohokoliv jiného. Každý si na Instagramu vlastně vytváří svojí vlastní komunitu lidí, a to je parádní.

Kam se podle tebe bude fotka na Instagramu vyvíjet? Před několika lety to začalo fotkami jídla, dneska jsou to fotky z cest…
Řekla bych, že pokud ještě Instagram bude “IN“, tak se každý bude držet toho, co ho baví. Už je tam dost stylů, každý styl fotografie má své příznivce. Celé to není jen o jednom trendu, ale dělí se to spíš do různých skupin.

Instagramový svět obvykle jezdí na táž místa, aby tam všichni pořídili tytéž fotky, podle čeho si místa vybíráš ty?
Samozřejmě také občas navštívím místa, která jsou „slavná“ na Instagramu… Častěji si ale vybírám místa podle map. Zříceniny, vyhlídky, malé rybníky, nebo se jdu jen tak projít do lesa. Na každém místě se najde něco zajímavého.

Jak řešíš to, aby ses na místě nepotkala s další desítkou fotografů?
Neřeším to. Ráda se potkávám s dalšími fotografy, vyměním si s nimi názory, okouknu fototechniku a třeba se i něco přiučím.

Jak se stavíš k propagaci brandů na svém profilu?
Nevadí mi propagace produktu, který nějak souvisí s tím, co mám ráda. Proto mi nedělá problém propagovat výbavu na focení, která pro mě má smyl. Naopak nejsem typ holky, která by propagovala šminky a tak…

A teď trochu k Peak Design, máš Everyday Backpack, v čem ti tenhle batoh sedí?
Je pohodlný, má hodně kapes, je bezpečný pro můj foťák, nepromokavý, má prostě všechno, co jsem od batohu potřebovala. Běžně ho nosím i do školy. Když mám po škole focení, sbalím do něj foťák a věci do školy. Nemusím tahat brašnu navíc.

Je ještě něco, co by se ti od Peak Design líbilo?

Poslední dobou mám zálusk na Slide Summit a na pláštěnku Shell. Od Peak Design se mi líbí asi všechno. Je to skvělé spojení stylu a funkce.

Míša používá: Everyday Backpack 20L

IG: misatopinkova

autor: Romana Marie Jokelová
foto: Míša Topinková

Martin Macík je nejmladším pilotem kamionu v historii Rallye Dakar, nejnáročnějšího automobilového závodu na světě. Závodění v Rallye Dakar je podle Martina o psychické vyrovnanosti a o fyzické výdrži. „To jsou dva atributy, které by měl mít dobrý pilot, protože tak dlouhé soutěže bez nich prostě nejde přežít, natož uspět.“. Vedle závodění se Martin věnuje i fotografii, primárně fotí na svých cestách a aktuálně se zdokonaluje i v produktové fotografii. V jeho Everyday Backpack 20L Black najdete kompakt od Sony, DJI OSMO a několik dalších fotografických nezbytností.

Martine, prý máš rád pálivá jídla, vaříš taky? Máš na to vůbec čas?
Jediné, co si dokážu uvařit, jsou vajíčka ke snídani a palačinky, které miluji. Asi bych dokázal i něco jiného, ale čas a chuť chybí. Tedy, mám na mysli chuť vařit, na jídlo mám chuť stále. Před Dakarem jsem přešel na krabičkovou stravu, právě proto, abych nevynechával jídlo a měl správný příjem, a je to super! Takže čas i vaření jsem vyřešil.

Díky závodění jsi procestoval kus světa, kde ti chutnalo nejvíc?
Paradoxně to nebylo v zemi, kde jsem závodil, ale tak, kde jsem žil a studoval. Je to Austrálie. Určitě tam chci ještě minimálně jednou zajet a pořádně tam pocestovat. Na druhém místě bude Japonsko, taky nádherná země plná paradoxů, a třetí možná Peru. Tam už závodíme a tato země má něco do sebe.

Co tě na Austrálii kromě jídla tak chytilo?
Je tam nádherná příroda, super lidi a dýchá tam na tebe uvolněná atmosféra.

Musíš držet nějaký „spešl“ diety, dodržovat nějaké jídelníčky?
Nemusím, ale pokud se chci zlepšovat, je to o detailech a tohle je jeden z nich. Jak jsem psal výše, přešel jsem na krabičkovku, protože jsem nestíhal vařit a mít pořádný příjem k mým energetickým výdajům. Teď mám trochu problém to do sebe všechno narvat, ale cítím se mnohem lépe, mám víc energie a vidím na sobě pokroky.

Co se jí na závodech?
Záleží, zda se jede malý „víkendový“ závod po Evropě nebo Dakar. Na Dakaru máme od pořadatele zajištěnou stravu po dobu soutěže. Obrovská polní kuchyně, kde máme vážně všechno. Snídaně trochu pokulhávají, což mě jakožto snídaňového člověka mrzí, ale pro jistotu mám s sebou přesnídávky a piškoty. Přes den bohužel nic moc nejíme, protože se závodí, takže do auta bereme pouze sušené maso od Adventure menu a proteinové tyčinky od Survivalu. To nám musí místo oběda stačit.

Co vím, tak tě baví i basket, jsi v něm stejně dobrý jako v ježdění?
Bohužel ne... Hrát jsem ho začal už asi v 11 letech, v 19 přišla Austrálie, kde jsem se pěkně rozehrál, ale také si přetrhal křížové vazy v levém koleni. To byla moje basketbalová stopka na nějaký ten rok a pak už jsem začal závodit, takže čas na basket nebyl. Tento rok jsem znovu začal, hrajeme „prales“, ale dělám to pro zábavu a také proto, abych nemusel běhat jen na pásu ve fitku. Zatím se daří, tak uvidíme!

Jako pilot kamionu musíš mít určitě velikou trpělivost, jaké další vlastnosti by měl pilot kamionu mít, aby zvýšil své předpoklady pro úspěch?
Trpělivost tam určitě bude, ale asi ne na prvním místě. Já ji totiž moc nemám a taky to jde. Určitě budeme mluvit o psychické vyrovnanosti a o fyzické výdrži. To jsou základy, bez kterých se žádný dobrý pilot neobejde. Dakar je nejextrémnější motoristický závod na světě, dlouhý a náročný. Pokud jste dobře fyzicky připraveni, lépe ho zvládnete i psychicky.

Co se týká tvé fyzičky, své o tom ví všichni ti, kteří na Instagramu viděli tvé fotky z bazénu či ze sprchy (já o nich samozřejmě jen slyšela), jak ale vypadají kondiční přípravy například na Rallye Dakar?
Tu fotku ze sprchy bych taky rád viděl! Doufám, že žádná nikam neunikla! Fyzicky se připravuji celý rok, aby pak poslední tři měsíce před Dakarem nebyl teror. Ve stručnosti to vypadá tak, že každý den chodím ráno před prací do fitka, kde se o mě stará Pavel Provázek, jakožto můj osobní trenér. Každý měsíc mám jiný trénink, jednou objem, jednou silovka, jednou vytrvalost. Je to různé. K tomu patří běhání aspoň 3x do týdne kolem 10 km a když zbydou síly, tak basket anebo třeba bazén. Víc už by moje tělo asi nepobralo, se stresem v práci je to akorát.

Co tě na závodění, kromě všudypřítomného adrenalinu, baví?
Kromě adrenalinu? Ten to vše pouze umocňuje. Je to prostě droga. Pokud má člověk rád auta nebo cokoli, co má motor, tak si vybere buď F1 nebo Dakar. Já F1 sleduji a Dakar jezdím. Je to směs různých pocitů, kde víš, že si sáhneš na dno svých sil, víš, že každou chvílí ti jde o život a do toho letíš obrovskou bestií neskutečnou rychlostí po místech, kam se občas dostaneme jen my, závodníci.

Chtěl jsi být už odmalička pilotem kamionu a závodit v Rallye Dakar?
Vůbec ne. Nebo aspoň si to tak nepamatuji. Chtěl jsem být jako můj táta. Bral mě všude s sebou, takže jsem nikdy neměl takové ty sny, jsem realista a podle toho ke všemu přistupuji. Nejdřív to byla motorka, pak basket a nakonec Dakar. Nejdřív jako navigátor, poté pilot. Vše přišlo postupně.

Jaké to bylo, když jsi vyhrál svůj první závod?
Nádherný! Chvilku jsem si to neuvědomoval, ale pak přišla radost a ta přetrvala. Ale díky tomu, jaký jsem, jsem to moc neprožíval a hned se těšil na další závod. Zajímavé také bylo, že jsem vyhrál hned svůj druhý závod.

Na svém webu píšeš, že chodíš normálně do práce. To slovo normálně si v kontextu tvého závodění nedovedu dost dobře představit, ale to je fuk. Co vlastně děláš?
Celá naše rodina je dost podnikavá. Táta vybudoval tiskárnu v Sedlčanech, která má 25letou historii. Momentálně mám na starosti dva e-shopy - Printomat.cz a Clickbook.cz. Jedná se o fotoprodukty. Vedle toho dělám v naší cestovní kanceláři Unitravel Group, kde mám na starost převážně finance a marketing a občas cestuji s většími skupinami jako dohled, aby vše bylo, jak má. A pak ještě pár další věcí, ale to už by vypadalo, že kecám, takže radši nic neříkám.

Jakožto profi závodník „musíš“ řešit i svou sebeprezentaci na sociálních sítích, nemáš „života na internetu“ někdy plný kecky?
Mám. Zcela upřímně říkám, že mi sociální sítě občas pijí krev. Hrozně nás v životě omezují, zasahují do soukromí, ničí vztahy atd. To bychom tu mohli rozebírat donekonečna. Pro mě ale mají jiný význam. Mohu šířit informace o tom, co dělám, ukazovat lidem trochu jiný pohled na věc. To fanoušky baví, přibývají a pomáhají mi tak získávat partnery, které potřebuji pro mé závodění.

Vzhledem k tomu, že jsi aktivní na sociálních sítích, řešíš nějak víc i fotku? Fotíš?
Ano řeším, nebo aspoň se o to snažím. Nejsem žádný profík, ale troufám si říci, že vím, jak na to. Chci, aby fotka dobře vypadala a měla nějakou štábní kulturu. Bohužel, dneska je všechno o rychlosti, což mě mrzí, protože já jsem spíše na kvalitu. Měl jsem vedle sebe jednoho z nejlepších fotografů našeho sportu, Petra Luska, takže jsem se trochu naočkoval a teď je těžké shánět jiné fotografy. Také řeším produktové fotky pro naše e-shopy, ale tam jsem úplně na začátku.

Často jsi i před objektivem, baví tě to víc před ním nebo za ním?
Spíše za ním. Baví mě, co z toho vyleze a jak udělám lidem radost, když vidí sami sebe na hezké fotce. Být před ním není tak hrozný, umím dva rozkazy: „Usměj se a buď drsnej.“. Fotografové se občas snaží i o „buď svůdnej“ nebo „dělej, že jsi unavenej“. To mi zatím moc nejde. Ale patří to k tomu, co dělám.

Martine, jak jsi se vlastně dostal k Peak Designu?
Hned několika cestami. Ta hlavní byla, když jsem si hledal batoh pro novou techniku, kterou potřebuji vozit na cesty. Při hledání jsem narazil na spoustu brašen, ale vzhledem k tomu, že si ujíždím na designu a jsem perfekcionista, Peak Design mě hned zaujal a musel jsem ho mít.

Co tě na tom brandu baví?
Hlavně design a praktičnost. Ještě se tedy učím všechno perfektně poskládat. Líbí se mi promyšlenost a hlavně kvalitní zpracování. Jsem na kvalitu, takže to ke mně pěkně sedí.

A čím konkrétně je pro tebe dobrý Everyday Backpack?
Vše jsem chtěl mít na jednom místě (Sonku, objektiv, Macbook) a k tomu něco málo přihodit jako Osmo od DJI a pár kabelů. Takže to byla jasná volba. Momentálně přemýšlím, co vše od Peak Designu ještě nutně potřebuji, ale už teď vím, že toho nebude málo!

Martin používá: Everyday Backpack 20L, Everyday Sling 5L, Field Pouch

FB: martinmacikjrdakar
IG: martinmacikjr
Web: martinmacik.cz
YouTube: youtube.com/user/KMRacingTeamCZ

autor: Peak Design CZ/SK
foto: archiv Martina Macíka a Romana Marie Jokelová

Petr je náš člověk, s ničím se nemazlí, až na fotku. Pusu má prořízlou až hanba, ale baví nás, že je svůj. Taky má rád Peak Design, takže ho má všude s sebou. Je to upřímnej člověk a především skvělej fotograf. Jezdí na longboardu, každej den dělá docela vtipný instastories, nepije kafe, je single, ale je to štír, v jeho Spotify playlistu najdete nesmysly jako Eifel 65, občas je děsně v hypu, ale jinak je to PROSTĚ pohodovej kluk. V Českém Fujifilmu se stará o komunitu fotografů a workshopy spojené s X-perience Academy a v AFOPu vede kurzy Dynamického lifestyle portrétu.

Petře, kdy jsi objevil značku Peak Design a co sis pořídil jako první?
Peak Design jsem úplně poprvý zaznamenal před hodně dávnou dobou, tehdy se Peak Design objevil jako projekt s první verzí Capture Camera Clipu na KickStarteru. Capture byl tím prvním, co jsem si pořídil. Druhý byl starej dobrej Leash.

Čím tě značka zaujala?
Já jsem to měl s Peak Designem vždycky tak nějak nahnutý. Dlouho jsem se mu bránil kvůli cenám jednotlivých produktů. Trvalo mi skoro rok, než jsem prozkoumal trh a opravdu pochopil, že nic lepšího prostě neexistuje. Každej jejich produkt je promyšlenej do posledního detailu. Jsou to KVALITNÍ, praktický a užitečný prostředky, který mi dennodenně usnadňují nejen práci.

Co všechno používáš dneska a proč?
Dneska používám hlavně Everday Backpack. Narvu do něj všechno. A tím myslím jako fakt všechno. Ten batoh je totiž nafukovací. A krom toho taky strašně moc vydrží. Věci, který dennodenně používám při práci, nešetřím. Ať je to foťák nebo batoh, dostává to záhul. A proto strašně oceňuju kvalitní materiály a provedení, který je u Peak Designu samozřejmostí. Batoh mám doplněnej o Capture Pro, který tam mám připevněný od samýho začátku a defakto až do úplnýho konce. Nikdy ho nesundavám. K tomu mám Sling, který tahám na takový typy focení, kdy prostě vím, co potřebuju. Skvěle sedí na zádech, takže je to parádní parťák na focení, na který jezdím na prkně. No a mimo jiný mám popruh. Popravdě popruhy k smrti nenávidím, ale jen z toho důvodu, že se nedají sundat. Nejednou jsem foťák shodil ze stolu kvůli popruhu, co trčel dolů. Ale Peak Design má kotvičky, žejo?! <3
Musím se ale přiznat, že stejně popruh nepoužívám tak, jak by se slušelo. Mám na něm přidanou kotvičku, abych si ho mohl spojit a foťák zavěšovat jen na jeden bod. Defakto mi na těle tvoří odkládací “systém” pro chvíle, kdy potřebuju foťák na chvíli zahodit. Prostě cvaknu kotvičku, hodím foťák za sebe a sjede mi po popruhu na zadek. Neřeším. Rychlý a jednoduchý.

Jak moc důležité je pro tebe fotografické vybavení a fototechnika, kterou požíváš? Už jsi to tu naznačil, ale…
Myslím, že přesně vím, kam tím míříš. Nejsem jeden z těch, co dělají na svůj foťák ťuťuňuňu, po večerech si ho hladí jako Glum z LOTRa a nazývájí ho “miláškem”. Technika je pro mě samozřejmě důležitá, protože mě živí, ale u toho to končí. Je to prostředek, kterej mi umožňuje vykonávat práci, kterou potřebuju. V tomhle jsem nekompromisní a foťáky střídám jako fusekle.

Ve tvém fotografickém životě se toho za poslední dobu událo docela dost. Samé super novinky… V nedávné době jsi začal fotit content fotky pro značky jako Jäggermeister a Mattoni, jak se k tobě dostaly?
Když se mě na tyhle věci lidi ptají, tak říkám tohle - nikdy nic nepřijde samo. Nikdo se vám neozve sám od sebe. Vždyť ani nevědí o vaší existenci. Takže se to prostě stalo tak, že jsem byl drzej, hledal kontakty a psal maily. Začalo to s CocaColou, se kterou jsem se ale nakonec nedohodl. Tou dobou jsem ale už měl rozjednanou Mattoni, která defakto čekala, jestli si plácnu s CocaColou, nebo ne. Jsou to totiž přímí konkurenti a dělat pro oba brandy bych nemohl.
A Jägger už pak… Vlastně tak trochu přišel sám. Ale částečně díky Mattonce. Jednoduše řečeno - a to říkám vlastně i na svých workshopech - ze sezení na zadku nic nevzejde. Takže to prostě chce bejt trochu drzej a vyskakovat si, protože když nevyskočím, tak v tom davu nebudu vidět.

Jak taková spolupráce vůbec probíhá? (Jaký content po tobě chtějí, jaká jsou pravidla pro fotky atp.?)
Tohle je jiné brand od brandu. Každej má svůj vlastní styl, vizuál a požadavky. Mattoni chce čistý, světlý a vyhlazený fotky s minimálním postprocessem.
Jägger zase jede v temným vizuálu, kterej se opírá o urban, neony a pařby. Kdybych měl zmínit některý pravidla, tak třeba zrovna u Jäggera je to naprosto zřejmý. Nemůžeš fotit alkohol za volantem, na lodi… Modelové na fotkách nesmějí vypadat příliš mladě, protože prostě mladým to do rukou nepatří. Anebo taky nikdy nepiješ sama. Divočinu holt voláš se svou nejlepší partou kamarádů. Takovej je moodboard.

Pomáhá ti Instagram získávat zakázky?
Asi bych řekl že jo. Dost lidí mi píše, že na můj profil někde narazili, líbí se jim, co vidí a chtěli by se tam taky vidět. Ale tohle rozhodně není to hlavní.
Instagram používám primárně jako portfolio a komunikační prostředek k přímýmu kontaktu s komunitou. Okruh tvých sledujících je totiž taková malá komunita, kterou si tvoříš. No a mimo jiný se snažím dennodenně zaplácávat Instastories svýma mnohdy trapnýma zážitkama ze života, až se často divím, že to lidi baví. Což mi taky pomáhá v dosahu tím, že ukazuju svý soukromí, zákulisí, díky čemuž mají lidi větší povědomí o tom, kdo jsem. S tím jde ruku v ruce i to, že jsou pak víc otevření a jdou mi naproti.

Jak se na sociálních sítích vlastně prezentuješ ty?
Popravdě? Vlastně tak trochu jako vesnickej buran. Vidíš stylizaci tady toho rozhovoru (ne, že ho nějak moc poladíš, Romano! - Sry, až na jedno jsem vymazala tvých tisíc PROSTĚ!). Prostě se s tím moc nemažu. Vystupuju pro mě přirozeně - tak jak to mám a neřeším žádný “vocapinky” okolo.
Ze začátku jsem to dost stylizoval, snažil se to nějak směrovat, ale vůbec mi to nešlo přes jazyk. Vlastně se v tom rozepisuju hned v prvním postu na mým blogu. Na tiskovkách Fujifilmu to musí bejt jiný, ale na sociálních sítích, kde vystupuju sám za sebe a svou vlastní tvorbu, jsem to já a nikdo jinej. Jsem svůj.

Petře, na konci září proběhl tvůj první kurz ve spolupráci s AFOP o lifestyle portrétu, který je trendy právě na Instagramu, jaký byl, co se na něm lidi dozvěděli, co to dalo tobě, a to hlavní, budou se konat další?
Bylo to super. Myslím, že se mi podařilo celej koncept mejch kurzů posunout zas o kousek dál. A za to jsem strašně rád, protože ačkoliv by se mohlo zdát, že z toho kurzu čerpají jen účastníci, není tomu tak. Ve výsledku je to vzájemný… Jde o to, že ty lidi přijdou z vlastní iniciativy přímo za tebou a zajímají se o tvý postupy a tvorbu s takovým zájmem, kterej ti prostě vyrazí dech. A když jim dokážeš něco předat a pak uslyšíš takový to zamyšlený “Jo ták”, nebo “Áhá“…, tak tě to dostane. Nebo aspoň mě jo. Strašně mě totiž motivuje a dobíjí to, když někomu můžu v tomhle ohledu pomoct, nebo ho dokonce někam posunout.
Jinak teda, abych odpověděl na druhou otázku… Účastníci si na mým kurzu vlastně projdou celej proces fotografický tvorby. Od nějakýho seznámení s modelem po samotný focení a komunikaci, až po postprocess výslednejch fotek. Takže je to takovej full set všeho, co fotograf při svý práci dělá. Celé to probíhá tak trochu na punk - ve veřejných prostorách i mezi lidmi. Společně s tím spolupracuju vyloženě s modelkama, který můžou lidi znát z mých fotek. Když pak jdou ke mně na workshop, ví, do čeho jdou. Znají mě i modela/modelku.
A jestli bude další? Jasně! Vzhledem k tomu, kolik zpráv mi pořád chodí s dotazy, kdy budou další a zda neudělám nějaký individuální, tak vlastně ani není jiný cesty.

Petr používá: Leash (Ash), Everyday Messenger 13" (Charcoal), Capture Pro, Everyday Backpack 20L, Everyday Sling 10L

FB: petrklempa.cz
IG: petrklempa
Web: petrklempa.cz
YouTube: youtube.com/channel/UC24IbrQUDdchTm79UymXiMw

autor: Romana Marie Jokelová
foto: Petr Klempa

Pavel Richtr je tváří, která stojí za českým a slovenským zastoupením značky Peak Design. Díky své touze po překonávání svých limitů se z něj opakovaně stal účastník jednoho z nejnáročnějších závodů na světě. 1000 mil napříč Aljaškou testuje jeho psychickou sílu již několik let. Je jasné, že za úspěchem Peak Designu v České republice a na Slovensku tedy stojí i jeho odhodlání, trpělivost, silná vůle a víra v tento brand.

Pavle, jak ses vlastně dostal ke značce Peak Design?
Trochu náhodou. Jeden můj kamarád, se kterým jsem dříve spolupracoval na jiné značce, začal pro Peak Design budovat distribuci mimo USA. V té době byl Peak Design značkou s ani ne roční historií a s jedním produktem, držákem Capture.

Kdo vlastně stojí za značkou Peak Design, jsou to fotografové?
Peak Design vznikl v roce 2010, kdy si Peter Dering na svých cestách uvědomil, jak otravné je pro něj přenášení DSLR. Po návratu domů dal výpověď a po deseti měsících na trh pomocí Kickstarteru uvedl Capture a založil Peak Design. Teď už má Peak Design třicet zaměstnanců a co vím, tak se většina z nich na různých úrovních fotografií zabývá, stejně tak jako cestováním.

Čím tě zaujal brand jako takový a jeho produkty?
Od prvních počátků až doposud platí, že každý produkt je úžasně funkční, praktický a elegantní. Designéři Peak Designu umí to, co málokdo. Vzít věc, která nebyla někdy i roky zásadně inovována, a vymyslet něco naprosto nového a často i revolučního. Kdo by třeba před časem řekl, že se můžou popruhy ještě nějak zásadně vylepšit?! Všechny produkty jsou navíc navrženy tak, aby navzájem spolupracovaly.

Nebál ses toho, že by nemusely být na CZ/SK trhu Peak Design produkty přijímány?
Zpočátku bylo jejich přijetí vlažnější. Peak Design produkty to vyhrávají hlavně svou funkčností, která nemusí být na první pohled patrná. Jakmile se Peak Design produkty více rozšířily, začaly si reklamu dělat samy.

V praxi to vypadá jak?
Mnoho z nás dlouho hledalo ten správný batoh, brašnu přes rameno nebo popruh na foťák a mnohokrát se při tom spálilo pořízením si něčeho, co prostě nebylo tzv. ono. Od našich zákazníku často slyšíme, jak jsou rádi, že konečně objevili Peak Design a nemusí už hledat dál. Navíc, ve chvíli, kdy si zákazník pořídí jeden Peak Design produkt, získá okamžitě přístup k celému ekosystému, jehož části může libovolně̌ kombinovat a vytvořit si tak nejlepší vlastní sestavu. To je další věc, kterou také slyšíme často - že je Peak Design dost návykovou záležitostí.

Komu jsou podle tebe Peak Design produkty určeny a kam se podle tvých odhadů bude ubírat vývoj této progresivní a mladé značky?
Peak Design už dávno není jen o fotografii. Říká, že nabízí výbavu pro kreativní dobrodruhy. Tedy pro všechny ty, kteří cestují (za dobrodružstvím, ale i každý den do práce), objevují a tvoří. A ti všichni potřebují mít svou výbavu vždy po ruce, dobře uspořádanou a chráněnou. Ať už je výbavou fotoaparát, notebook, tablet, dron, bunda, stativ, svačina nebo cokoliv jiného, Peak Design je tu pro každého.
Myslím si, že se bude nabídka Peak Design dále rozšiřovat. Dobrých a promyšlených produktů, které řeší každodenní problémy, není nikdy dost, a Peak Design geniálních designérů zaměstnává stále víc.

Chybí ti v portfoliu produktů něco, co bys tam našel opravdu rád?
Mám v tomto směru nějaká tajná přání a doufám, že se mi brzy vyplní.

Nemyslíš si, že jsou produkty Peak Design jako Everyday Backpack svým designem příliš vzdálené běžnému pojetí cestovatelských fotobatohů/batohů?
To, že jsou vzdálené jejich běžnému pojetí, je pravda a je to určitě i dobře. Everyday Backpack je batoh pro každý den a každou příležitost. Může to být fotobatoh po okraj naplněný fototechnikou, která je perfektně upořádána a vždy na dosah. Též to může být batoh, ve kterém nesete dron s příslušenstvím, svačinu, a oblečení do deště, a se kterým vyrazíte na výlet do přírody. Nebo do něj dáte notebook a náhradní oblečení a bude to vaše jediné zavazadlo na třídenní cestu letadlem někde po Evropě. A vůbec vás nezaskočí, když budete muset dopoledne na schůzce vypadat elegantně, anebo když s ním pak odpoledne budete chtít vylézt na kopec za městem. K tomu všemu s ním můžete klidně do práce. Tohle všechno běžné cestovatelské fotobatohy/batohy opravdu neumí.

Proč Peak Design CZ/SK nemá žádné ambasadory a podle čeho vybíráte lidi, se kterými spolupracujete?
Ambasadory nemáme. Těm, se kterými spolupracujeme, říkáme raději kamarádi. Většinou se s nimi osobně známe a baví nás, co a jak dělají. Stejně tak je baví Peak Design a většina z nich si Peak Design zamilovala ještě předtím, než jsme začali spolupracovat. Jsou mezi nimi profesionální i amatérští cestovatelé, fotografové, dobrodruzi, hudebníci, sportovci a další.

Tak to bychom měli otázky kolem Peak Designu, ale já bych ještě moc ráda věděla něco o tvých zálibách v extrémních sportech… Několik let se věnuješ nejdelšímu a asi i nejtěžšímu zimnímu závodu na kolech na světě, Iditarod Trail, 1000 mil na fatbiku napříč Aljaškou… Kdy jsi s tím začal a jak tě to napadlo?!
To byla vcelku dlouhá cesta. Několik let jsem pro zábavu závodil na horském kole. Pak jsem měl to štěstí a dostal se na bikový etapák TransRockies, kde mě koncept vícedenního závodění úplně pohltil. Také jsem začal jezdit 24hodinovky a chystal se zkusit adventure race. Chtěl jsem zjistit, co všechno ve mně je a prohlubovat své limity, když se ke mně dostala zmínka o Iditarodu, který jsem od té doby nedostal z hlavy. Jako by se najednou objevilo něco, na co jsem čekal celá léta - ultimátní dobrodružství.

Takže si závod našel tebe! Nicméně, pochopím, že se na to dá připravit fyzicky, ale jak se dá na takový závod připravit psychicky?
Asi k tomu musí mít člověk trochu vlohy. Když něco moc chci, tak tomu jsem schopný hodně obětovat. Spousta věcí jde do určité míry natrénovat. Třeba když jsem začal jezdit na kole v noci za tmy, tak jsem se bál - v lese se toho dost děje a každý zvuk člověka vyděsí. Po nějakém čase jsem si na to zvyknul. Na některé věci se ale připravit příliš nedá. Například samotu někde v horách můžeš vyzkoušet i u nás, ale když tě přestane bavit, velmi rychle se lze vrátit mezi lidi. Na Iditarodu to nejde, někdy to k nejbližšímu obydlenému místu trvá i několik dnů. V takových chvílích člověk vnímá samotu úplně jinak. Co se týče znalostí apod. - vše okolo závodu a problematice přežití v extrémních arktických podmínkách jsem studoval opravdu důkladně po dobu několika let.

Co dělá tvoje hlava, když se dostaneš do opravdu náročných podmínek, kdy to „nejde“ dál, ale ty víš, že musíš?
Ve vypjatých okamžicích, ke kterým se přidává velká fyzická únava a nevyspání, jsem se sebou zažil opravdu zajímavé věci. Mluvil jsem sám se sebou, se svou ženou, i s divou zvěří (česky i anglicky). Taky jsem brečel. V takový okamžik se nesmím úplně rozsypat a začít o sobě pochybovat. Říká se, že je Iditarod ze 70 % závodem o hlavě. Je to o tom být perfektně připravený, věřit si a dělat správná rozhodnutí. Chyby tu mohou mít fatální následky. Někdy může být správným rozhodnutím nepokračovat dál, nebo několik dní čekat, než se podmínky zlepší.

Díky čemu jsi to zatím nikdy nevzdal?
Několikrát jsem k tomu měl blízko, ale většinou to bylo v místech, kde to prostě vzdát nejde. Vím, že se musím sebrat a pokračovat, pokud tam nechci zůstat. Když pak po několika dnech trápení dorazím do tepla k nějakým lidem, kde by to vzdát šlo, tak se najím, vyspím a zjistím, že ještě můžu dál. A takhle nějak se dostanu až do cíle. Je to taková velká životní lekce. V běžném životě lidi boje s opravdu těžkými překážkami vzdávají poměrně často, protože ví, že to jde, že můžou, navíc konsekvence nejsou velké. Kdyby to ale vzdát nešlo, dokázali by je překonat a neuvěřitelně by je to posílilo. Příště by je podobně velká překážka nezastavila, protože by věděli, že na to mají. Technicky vzato jsem to ale letos vzdal.

Jakto? Letos v zimě jsi šel závod pěšky, byl jsi tak jediným závodníkem, který mohl závod dokončit jak na kole, tak i pěšky. Jak dlouho ti to trvalo, jaké to bylo?
Závod jde absolvovat na kole, ale i pěšky nebo na lyžích. Pěšky to chodí minimum lidí, protože je to výrazně náročnější a pomalejší, přitom limit třiceti dnů je stejný. Po třetí účasti na kole mě začalo lákat vyzkoušet ještě něco těžšího. Motivací to nebylo, ale z šedesáti lidí, kteří kdy závod na 1000 mil dokončili, se to až do letošního roku nikomu nepovedlo pěšky i na kole. Ačkoliv mě mnoho lidí varovalo, ve skutečnosti to bylo ještě horší. Hlavně psychicky - rozdíl rychlosti je při dobrých podmínkách oproti kolu opravdu velký a ta pomalost chůze byla dost ubíjivá. Tenhle závod je navíc zcela v režii přírody a počasí, které si s námi letos dost krutě pohrávalo. Teploty - 45C vyřadily spoustu závodníků s omrzlinami, a do cíle krátké 350mílové verze závodu (kde končí většina závodníků) jich dorazila jen necelá polovina. Z dvaceti běžců na startu jsme se tam dostali jen čtyři. Pouze dva běžci jsme měli v plánu 1000mílovou trasu, ale oba jsme se rozhodli z několika (nejen) zdravotních důvodů v závodu nepokračovat. 350 mil (563 Km) jsem ušel za sedm a půl dne a měl jsem toho opravdu dost. (O běžném dnu během závodu si můžete přečíst tady: http://emontana.cz/pavel-richtr-aljaska-iditarod-trail-invitational/.)

Co ti závodění dalo?
Úžasně mě to nabíjí a dobrodružství a zážitky, kterých tam pokaždé nasbírám na několik let dopředu, za to definitivně stojí.

Pavel používá: Cuff (Ash), Leash (Ash), Everyday Messenger (Ash), Capture Pro, Field Pouch (Ash)

FB: Pavel Richtr
IG: pavelrichtr
Web: pavelrichtr.cz

autor: Romana Marie Jokelová
foto: Pavel Richtr, Michal Červený

Když se produkty Peak Design objevily na trhu, byly určeny primárně fotografům, ale ty časy jsou už nějakou dobu pryč. Zaprvé dnes fotí opravdu téměř každý, takže by se dal každý s nadsázkou považovat za fotografa, a zadruhé kde kdo pochopil, že se jedná o multifunkční a designové věci, které mohou výborně posloužit komukoliv…

Pamatuji na ten okamžik, kdy jsem se o značce Peak Design dozvěděla úplně poprvé. Jako by to bylo včera. Můj tehdejší kolega přišel do práce s jednou brašnou. Byla to brašna s názvem Everyday Messenger 13“ Heritage Tan (EDM). Okamžitě jsem si jí zamilovala a musela jsem jí mít. Myslím si, že všichni moc dobře víte, o čem mluvím. Je to takový ten moment, kdy jste si plně vědomi faktu, že jste podlehli té nejefektivnější reklamě zvané „můj kamarád má…“. V ten okamžik se pro vás daná věc stává maximálně atraktivní.

Brašna Everyday Messenger byla za pár dní doma. A mně připadalo skvělé, že mám brašnu, kterou si sem tam vezmu do města, na focení koncertu, nebo svatby, kterou si střihnu jednou do roka. Měla jsem společníka pro všechny příležitosti. Bylo mi jasné, že si tuto brašnu zamiluju, nikdy bych ale nečekala, že se po mé brašně začnou ohlížet i lidé na ulici (Ne, na zadek mi nekoukali!). A už vůbec bych nečekala, že po ní zatouží můj táta či moje dobrá kamarádka, jelikož ani jeden z nich nefotí. V té době jsem Peak Design stereotypně vnímala jako značku pro fotografy.

EDM je super, ale ne každému však vyhovuje brašna, proto, když se objevil Everyday Backpack (EDB), bylo vyhráno i u fotografů jako je Honza Martinec či Jirka Šebek. Jeden fotí svatby a druhý architekturu. Oba mají docela dost vybavení, ale Everyday Backpack se pro ně stal nedílnou součástí každého focení. Honza Martinec je Peak Design produkty lapen už od chvíle, kdy se objevily na Kickstarteru a EDB má při sobě na svatbách, kdy je pro něj ohromnou výhodou fakt, že jej nemusí sundávat z ramenou, aby v něm našel, co potřebuje. Má ho při sobě ale i ve chvíli, kdy se potkáme třeba jen na kafe. Nedávno jsme si šli sednout do Home Kitchen, oba jsme měli na zádech EDB, v mém případě i přes to, že jsem na sobě zrovna měla 10cm podpatky. Když k nám přišel číšník, spustil na nás anglicky. Řekli jsme, že jsme Češi, načež prohodil, že PD zná, ale že ho vídá spíše u cizinců. Zarazilo nás to a přišlo nám to líto…

Ale to už jsou tři měsíce zpátky. Od té doby se toho docela dost změnilo a PD batohy a brašny je možné vidět i na „osáčkovaných“ manažerech. Zrovna dneska jel Petr Klempa představovat nový fotoaparát, na sobě měl oblek a na zádech EDB. Na mé poslední svatbě se kabela Tote, fungující v té chvíli jako fotokabela, stala ohromným hitem a mně to vykouzlilo úsměv na tváři.
Minulý týden jsem na Andělu v OC viděla týpka, co si nesl v ruce EDM 15“ a zastavoval mě se slovy „Jéééé, vy máte ale pěknou kabelu, Tote jsem ještě na nikom neviděl, to je ale paráda!“. Zeptala jsem se ho, co fotí, odpověděl mi, že nefotí, ale že je EDM tak vychytaný, že jej má každý pracovní den s sebou, aby do něj mohl dát svůj počítač, sváču, protože prý baští zdravě, a taky sluchátka a knihu.

A přesně o tom to je! Everyday brašny, batohy a kabely jsou na každý den, pro každou příležitost, a prostě a jednoduše pro každého, kdo ví…

autor: Romana Marie Jokelová

Jsem ženská, která hodně cestuje, a tak je logické, že je pro mě batoh, brašna či kufr důležitou součástí všedních dní. Jako žena samozřejmě nosím, moc ráda, i kabelky, ale kdykoliv jsem vyrazila někam na cestu, kabelka v mém stylu „cestování s lehkostí a nalehko“ nenacházela prostor. Když jsem vyjela do zahraničí, nevadilo mi to, protože jsem cestovala s batohem Everyday Backpack 20L, který jsem mohla mít na zádech pořád, či jej v případě potřeby na hostelu vyprázdnit a dát si do něj jen ty věci, které byly nezbytné v daný moment.

Problém ale nastával, když jsem pendlovala po Čechách. Mám klienty i rodinu roztahanou po republice, proto již delší dobu dochází k tomu, že žiju i zde v Čechách s batohem na zádech. Jenže v Čechách je to jiné, tady prostě pokaždé nejsem holka ve Vaskách s kostkovanou košilí, co si na záda hodí batoh a vyrazí na túru. Tady jsem ženskou, která potřebuje chodit na jednání se stávajícími i potenciálními klienty, která chodí dělat rozhovory, a která chce působit reprezentativně a zapadnout do stylu, když se pohybuje ve městě.

Jasně, mohla bych si ke svému Everyday Backpack vzít do ruky svou krásnou kabelku od DKNY, taky jsem to párkrát zkusila, ale ve chvíli, kdy jsem do ní dala: MacBook, foťák a objektiv navíc, knihu, vodu, kosmetickou taštičku, voňavku, mobil, klíče, kapesníčky, propisku, žvýkačky atd., stala se tato elegantní kabelka extrémně nepraktickou a nebezpečnou. Tahat v ruce kabelku, která váží 6 kg, nešlo. Po celém dni mě bolel celý člověk. Takže vyhrál batoh, ale vždy, když jsem si vzala šaty, podpatky a k tomu Everyday Backpack, necítila jsem se úplně svá. Dumala jsem tedy, co s tím...

Peak Design to ale vyřešil za mě. Vyslyšel totiž tajné tužby všech žen, které snily o tzv. univerzální kabele, která bude působit sportovně a elegantně zároveň, která nabídne veliké množství prostoru, spoustu kapsiček a přepážky, aby se v ní už nikdy nic neztratilo. Jsem člověk, který má rád systém a pořádek, a tak mám nyní kabelu, ve které má všechno své místo. Navíc je Tote kabelou, která padne k jakémukoliv outfitu. Tote splnil všechny mé náročné potřeby.

Do super organizované kabely se mi nyní vejde naprosto všechno, a když je třeba, tak i dva foťáky a dva objektivy, plus výše uvedené. Navíc je nepromokavá, takže je ideální pro někoho, kdo deštník permanentně zapomíná doma (já to samozřejmě nejsem ). Mohu si ji vzít do města, na jednání, ale i na kratší cesty, stejně jako na výlety, protože je po čertech vychytaná. Už jsme si všichni zvykli na to, že Peak Design dělá produkty, které jsou ohromně variabilní, a tak „tadá“, ona je taková i kabela či brašna Tote.

Když potřebuji, povolím zadní ucho na maximum a brašnu hodím na rameno i ve chvíli, kdy mám na zádech EBP. I když na zádech nic nemám a bolí mě rameno, opět povolím zadní popruh a z brašny se stane batoh. Možná to bude znít trochu nafoukaně, ale ještě jedna věc mě na ní strašně moc baví… Každý, kdo ji vidí, možná lépe řečeno každá, která ji vidí, mi ji okamžitě chválí. Aktivní ženské jsou z ní nadšené a já jsem ráda, že mám něco, co ony nemají. Minutu, dvě se z jejich chvály těším, ale pak začnu pět „Ódy na radost“ a vzápětí se slyším, jak jim vyprávím, co všechno umí a kde ji mohou koupit.

Holky, ženy a koneckonců i svérázní muži, pokud toužíte po kabele či brašně, která se jednoduše přizpůsobí vašim potřebám, pak je Tote tím pravým ořechovým, pardon, vlastně ashovým a charcoalovým.

autor: Romana Marie Jokelová

Jezdil na biku, pak začal fotit skoky, bajkery na trailech, a nakonec všechno možné, až se do fotky ponořil naplno. Pořád chodí do práce, dělá klasické osmičky, ale protože definitivně propadnul fotce a cestování, snaží se všechno vybalancovat tak, aby svůj život naplnil vším, co má rád a co ho baví. V nedávné době začal Jakub dělat i videa, aby vám dal něco málo ze svého soukromí a předal své know-how, což je prostě skvělé. Jsme moc rádi, že je právě Jakub jedním z těch, kteří používají produkty Peak Design.

Jakube, kdy a proč se z bikera stal fotograf?
Ono to spolu souviselo. K tomu sjezdu ta fotografie dost úzce patří. Chtěli jsme mít s kamarády zdokumentované nové skoky, nové traily, a tak bylo potřeba se naučit fotit. Proto jsem si pořídil svojí první zrcadlovku, začátkem roku 2008 a začal se o to více zajímat. Jak jsem ale pronikal do světa fotografie, tak jsem zjistil, že mě nebaví fotit pouze sport. Začaly mě zajímat i ostatní žánry, a tak jsem zkoušel fotit úplně všechno.

Co tě na fotce lákalo nejvíc?
Já to beru jako takovou výzvu. V hlavě mám nějakou představu o fotografii a tu se pak snažím realizovat. Ze začátku ty výzvy byly v podobě správně zaostřeného jezdce a zachycení pohybu. Postupně se nároky zvyšovaly a mě to díky tomu začalo bavit víc a víc.

Z tvého Instagramového feedu je patrné, že rád cestuješ, podle čeho si vybíráš místa, na která vyrazíš?
Jo, cestování jsem v poslední době hodně propadl a vždy, když jsem týden na jednom místě, tak z toho mám tiky v nohách. A proto stále vymýšlím, kam vyrazit příště. V hlavě toho mám spoustu, ale toho času tolik není. Místa pro cestování se v dnešní době hledají strašně snadno, stačí sledovat ty správné lidi na Instagramu a okoukávat lokality, kam jezdí oni. Když se mi pak něco zalíbí, tak si projedu hashtagy spojené s tím místem a vím dost přesně, co mě tam pak čeká.

Současným trendem je cestování nalehko, jak se balíš a co všechno obvykle balíš?
S tím souhlasím, většinou hodím do malé, cca 40 l tašky nějaké to oblečení, sbalím si fotobatoh, naložím to do auta společně s přítelkyní a jedeme. Zjistili jsme, že nás baví cestování na 2-4 dny. Není to moc drahé, a tak se takhle dá cestovat častěji a člověk toho víc pozná.

Být dneska vidět na Instagramu není úplně easy, tobě se ale podařilo navázat spolupráci se společností Land Rover právě skrze tento kanál, jak se ti to povedlo?
To je docela zajímavá story. Známý má v Saint Tropez dům a tam má Land Rover Discovery, který potřeboval dostat do Čech kvůli technické. A nabídl mi, jestli tam nechci pro to auto zajet a přivézt ho zpátky. Samozřejmě jsem na to kývnul, strávil jsem pár dnů v Saint Tropez a cestou zpátky se stavil ještě v Alpách a udělal pár fotek. Včetně fotek s autem. Jsem zvyklý označovat profily, které s tou fotkou mají něco společného, a tak jsem označil právě Land Rover CZ a ten si mě díky tomu všiml, a tak jsme se navázali naši spolupráci.

V čem je pro tebe příjemná a zajímavá spolupráce s „trendy“ brandy?
Já zas tolik spoluprací nemám a když už, tak se snažím si vybírat brandy, které mě osobně baví a sám od nich mám koupené věci a vím, že jsou kvalitní. Díky tomu mě baví ty věci od nich používat a neberu to pak jako nějakou povinnost. Navíc se tak dostanu k novinkám a k různému testování, a to je na tom asi to nejhezčí. Nakonec to souvisí i s tím, že rád nahlížím do zákulisí.

Vedle focení jsi začal nedávno dělat i vlastní videa. Točíš sám sebe na cestách, při sdělování tipů a triků, proč?
Protože mi přišlo, že to tady nikdo nedělá a moji followeři na první video reagovali hrozně pozitivně a mě to namotivovalo se do toho více obout. Nechci dělat klasické YouTube vlogy, které teď frčí. Rád bych těm lidem předal nějaké know-how, ukázal tipy a třeba jim pomohl začít dělat lepší fotky, videa atd. Pokud by se mi to povedlo aspoň u jednoho sledujícího, tak budu spokojený :).

Je vidět, že fotíš hodně, jak se to dá zvládat s každodenní pracovní osmihodinovou rutinou?
Není to jednoduché. Většinou se snažím nafotit si co nejvíce materiálu o víkendech a ten pak postupně vypouštět v průběhu týdne. Do toho se snažím ještě sem tam natočit nějaké to video, sestříhat ho, pracovat na fotkách a psát články. Je to časově náročné, ale snad se mi to někdy nějak vrátí.

Držíme palce!

Jakub používá: Capture Pro Camera Clip, Capture Lens, Slide, Cuff, Leash, Everyday Backpack 20L

Web: photo.kubajsz.com
FB: KUbajsz photography
IG: kubajszcom
YT: kubajszcom

autor: Romana Marie Jokelová